Brněnská koalice získává v kopání tunelů opravdový švih. Jde jim to už jako po másle, člověk jen zírá.
Po integrační strategii, penězovodu k neziskovkám vyprávějícím pohádky o sociálních projektech, po dopravní strategii, která sebere obyvatelům měst auta a dá peníze neziskovkám, přesvědčujícím je, že bicykl je lepší, nyní přichází další hit. Participativní rozpočet.
Participativní rozpočet je v principu systém, který umožňuje občanům hlasováním stanovovat parametry rozpočtu obce či jiného celku, rozhodovat, nač se vynaloží jejich peníze. Je nabíledni, že něco takového se lidem na první pohled hodně líbí, a já nyní nechci vést složitou debatu o tom, proč by se jim to na druhý pohled mělo líbit už podstatně méně. Chci se podívat pouze na tento druh participativního rozpočtu, jak jej popisuje materiál, který mi dnes jako zastupiteli byl předložen k hlasování. I tak to bude výživné.
Participativní rozpočet, jehož autorem je „radní pro participaci“ Tomáš Koláčný (Žít Brno s podporou Pirátů), by se měl správně jmenovat „Participativní jeden a půl promile rozpočtu“. Z třináctimiliardového ročního rozpočtu města totiž budou moci občané rozdělit jen dvacet milionů.
Aby to mohli udělat, chce magistrát v každé z devětadvacíti městských částí zřídit informační místo (zpravidla na radnici), kde budou letáky, a pověřená osoba participantovi vysvětlí, kam má kliknout. Ono se totiž bude klikat, a hodně.
Občan vybaven radami a letákem se bude muset následně zaregistrovat. Klikání na webu je ošidné a výsledek není moc důvěryhodný, to aktivisti dobře vědí. Proto hlasování bude tajné, nikoli však anonymní. Zaregistrovaný občan sice může hlasovat i navštívením jakéhosi shromáždění, elektronické hlasování má však přednost.
Následovat bude počítačová hra, v níž se mezi projekty, které budou o dvacet milionů daných do banku soutěžit, rozdělí pět hlasů pozitivních, dva hlasy negativní, a tři hlasy chlupaté s životy navíc. Ne, ty poslední ne, ale i tak to bude silně spletité, plné algoritmů a rozhodovacích stromů. Jak to mají Piráti rádi.
Poté se slavně rozhodne a projekty budou mít přiděleno. Kdy? V roce 2018, kdy se má celá tahle atrakce spustit. Podle – zdůrazňuji – neověřených informací, jichž se mi na zastupitelstvu dostalo, příprava celé této gamesky pohltí milionů osmnáct. Čtete dobře. Vynaloží se osmnáct milionů na rozdělení dvaceti.
A jak by také ne, když „Procesní diagram participativního rozpočtu“ má 24 postupných kroků, z nichž každý vyžaduje schůzování, diskuze, vydávání materiálů a usnesení, rešerše a všeobecnou výrobu leštěných prdů ve formě dalších diagramů, tabulek a jásavých prohlášení o „chytrém městě“. Kolik tohle bude do roku 2018, než nastane ta krásná chvíle a první hráči Participativního rozpočtu 1.0 si něco vyklikají, živit radních, aktivistů, neziskovkářů a nově přijatých úředníků typu „kamarádka potřebuje práci“!
Mohl bych psát dál a dál. O tom, jak nikde v tom systému není ani slovo o spravedlivém rozdělení peněz na projekty v různých městských částech, takže to samozřejmě zase všechno skončí na Středu, který má nejvíc obyvatel a hlavně nejvíc lidí z neziskovek, kteří jediní celým tím registračně-informačně-internetovým martýriem budou ochotni projít. O tom, že vždy a všude se až dosud při přípravě podobných projektů myslelo na „babičku bez internetu“, zatímco zde se očividně takoví lidé házejí od začátku přes palubu, ať si participují na čem a kde chtějí, tady je to pro hardcore progamery. Mohl bych psát o tom, že nikdo neví, kdo a jak ověřitelně bude ty hlasy sčítat. Mohl bych i zmínit pokus o participativní rozpočet jihomoravského kraje, který byl před lety tak úspěšný, že se k jeho hraní přihlásilo tuším asi třicet lidí z 1,2 milionu.
A přitom celý tenhle šílený plod od reality odtržené mysli jakýchsi ajťáků chce dělat něco, co už dávno existuje. Každý spolek může podat žádost o grant městské části či Brna a může za něj lobovat u svých zastupitelů. Každý občan může přijít s myšlenkou, co je třeba v jeho bydlišti změnit, do čeho má městská část investovat. A také přichází. Lidé volají na úřad, že chtějí lavičku, že chtějí nový chodník, že chtějí, aby se konečně opravila díra před jejich domem. A dostanou to. Nepotřebují k tomu nic víc než telefon.
Tento projekt je vyhazováním peněz na od začátku nefunkční systém, který má duplikovat činnosti, jež se naprosto běžně dělají po celou dobu demokratické éry země. Je to bezúčelné hraní si za peníze daňových poplatníků. Je to další tunel pro neziskovky, jehož smyslem je příprava nových tunelů pro neziskovky.
Těším se na rok 2018. Ne na spuštění Participativního rozpočtu. Na volby, až tihle paraziti konečně z radnice zmizí.
-
P. S. Městská část Brno-Bystrc jakoukoli finanční spoluúčast na projektu odmítla, pro nehlasoval vůbec nikdo. Výše uvedené argumenty proti projektu pocházejí z diskuze na zastupitelstvu, zdaleka ne u všech jsem autorem.
