Participativní rozpočet, přinejmenším ten jeho druh, jaký se snaží prosadit Tomáš Koláčný (Žít Brno s podporou Pirátů) není způsob, jak lidem dát do rukou víc moci nad vlastními životy. Právě naopak.
Občan ovlivňuje rozpočet svého města po celou demokratickou éru. Mechanismem, který sice u zelených aktivistů není příliš populární, protože v něm prohrávají, avšak mechanismem osvědčeným. Jmenuje se volby.
Když budu chtít, aby město cpalo peníze hokejové Kometě horem dolem, zvolím sociální demokraty. Když budu chtít, aby financovalo přesun nádraží, zvolím občanské demokraty. Když budu chtít financovat půjčování nábytku mezi občany a klavíry uprostřed křižovatky, zvolím idioty. Funguje to.
V mezivolebním období mám další možnosti. Nejsou sice tak fancy, cool a in jako klikání do appky, mají však jiné výhody. Třeba to, že jsou dostupné takřka všem.
Když někdo chce, aby jeho městská část vysadila strom či pořídila lavičku, zvedne telefon a zavolá. Na úřad či starostovi. Osloví na ulici svého souseda-zastupitele. Napíše dopis na radnici nebo do místních novin. Může to udělat každý a mnoho lidí, starých, mladých, vzdělaných i prostých, bohatých či chudých, to dělá. V tomhle jsou si všichni rovni. Participativní rozpočet to však má změnit.
Všichni víme, že zájem o volby není bůhvíjaký. Přestože jde o základní mechanismus demokratického systému, lidé o něj valnou částí nejeví zájem. Jaký asi bude zájem o systém, který stojí daleko pod ním, k němuž je zapotřebí složité registrace, zvládnutí počítačů, technických pomůcek a především mimořádné motivace k účasti?
Dopadne to tak, že klikání v participativním rozpočtu se zúčastní pár desítek, maximálně pár stovek lidí. Těch, kteří na to mají čas a kteří jsou na výsledku osobně zainteresováni. Čas mají lidé z neziskovek. Osobně zainteresováni jsou lidé z neziskovek. Vždyť jsou to jejich projekty, o nichž se bude hlasovat a v důsledku tedy jejich peníze.
Tzv. participativní rozpočet vyvede z veřejného rozpočtu města část peněz a předá ji do rukou neziskových organizací, aby se o ni porvaly klikáním na internetu. Nad těmito penězi už občan nebude mít kontrolu ve volbách. Žádná babička, žádný pracující člověk, který má svých starostí dost, už to, kam potečou tyto "participované" peníze, nebude ovlivňovat. I když ve volbách bude hlasovat pro Kometu, přesun nádraží nebo klavíry na křižovatce, tyto peníze potečou stále jedním směrem. A o to jde.
