Může mít senát smysl?

O druhé kolo senátních voleb byl letos nejnižší zájem za celou dosavadní historii horní komory sněmovny. K urnám přišlo jen něco málo přes patnáct procent voličů.

Jedním z důvodů, proč občané nepociťují existenci senátu jako přínosnou, je jakýsi "mandátový rozpor". Mandát dávají senátorovi voliči v jeho volebním obvodu. On však od začátku, silněji či slaběji, deklaruje, že to nebudou zájmy právě jeho voličů, které bude obhajovat. A proč by měl člověk volit někoho, kdo mu rovnou řekne, že nebude pracovat pro něj, ale pro jakési neurčité "vyšší zájmy"?

Rezignujme na představu senátu jako rady starších či komoru pro nobilitu. Otevřeně řekněme, že v této zemi žádné podzvižené autority neexistují. Nikdo je neuznává, česká kultura takto nefunguje a fungovat nebude. Zkusme místo toho vidět senátora jako jakéhosi "superstarostu", politika, jehož prvořadým úkolem je korigovat přijímanou legislativu právě jen s ohledem na zájmy voličů v jeho senátním obvodu. Žádné filosofické abstrakce, žádné z prstu vycucané ideály neeexistující autority, jejichž lživost každý cítí. Konkrétní, hmatatelné zájmy voličů v jednom konkrétním obvodu a jejich promítnutí do zákonů.

Senátor by žil se svým obvodem, jehož občanům, svým voličům, by skládal účty. Nezmizel by kamsi do neznáma, kam občané jen občas a zkresleně dohlédnou prostřednictvím médií. Nehrál by si na morální, filosofickou, mudrlantskou autoritu, politického anděla vznášejícího se v nedostupnosti pražských kuloárů. Byl by vyslancem svého obvodu, pracujícím pro svých pár desítek tisíc občanů. To by senátu mohlo dát smysl.

---

2016 15,38 %
2014 16,69 %
2012 18,60 %
2010 24,64 %
2008 29,85 %
2006 20,73 %
2004 18,41 %
2002 32,55 %
2000 21,56 %
1998 20,36 %
1996 30,63 %

Celková volební účast v druhém kole senátních voleb.