Šimon Pánek a Člověk v tísni - tuneláři demokracie

Asi jste už slyšeli - NGO Člověk v tísni se rozhodla, že bude očišťovat veřejný prostor od projevů nenávisti. Rozesílá dopisy senátorům a patrně i jiným politikům a de facto je vydírá.

Jedním z pilířů demokracie je svoboda projevu. Ne svoboda milého projevu, ne svoboda vhodného projevu nebo projevu slušného. Demokratický systém je založen na svobodě projevů právě opačných - na svobodě nenávistných projevů, na svobodě neslušných projevů, na svobodě říci právě to nejméně vhodné. Na svobodě vyslovit, co se jiným nehodí do krámu, co se jim nelíbí, čeho se bojí, co by nejraději, aby nikdo neříkal.

Jestli chce Člověk v tísni omezit výroky ve veřejném prostoru na slušné, milé a vhodné, popírá demokracii bez přívlastků. Zřejmě chce demokracii s přídomky - slušná demokracie, snad milá či hatefree demokracie, snad tomu budou říkat jinak. Je to jedno, protože ono to pravé jméno už dávno má - totalita.

Nezisková organizace s miliardovým ročním rozpočtem, jejímiž zdroji příjmů jsou převážně veřejné prostředky, používá peněz daňových poplatníků na potlačování svobody projevu. Protože přesně to je pravým významem jejich tzv. kultivace veřejného prostoru. Není to nic jiného, než co jsem v prvních dvou dekádách svého života zažil od tehdejších komunistů. Člověk v tísni se stává nástrojem cenzury, nástrojem útlaku, popřením základního pilíře demokratického politického systému.

Toto je flagrantním příkladem tunelování demokracie. Není snad lepší, kratší a výstižnější ilustrace neslučitelnosti financování z veřejných zdrojů a politického lobbingu. Každá z těch dvou věcí zvlášť je legitimní, dohromady však vytvářejí jedovatou směs, schopnou otrávit demokratický systém a transformovat jej v nesvobodný režim. Problém přeměny tzv. neziskového sektoru v autonomní mocenskou strukturu, parazitující na demokratickém systému, je tím nejzávažnějším, nejhlubším problémem, jaký současná společnost v této zemi má. Stojí v pozadí stále se prohlubujícího příkopu mezi názory obyčejných lidí a neomarxistických elit, tak, jak se ukazuje třeba v současném dění kolem imigrační krize. Elity už dávno nezastírají, že názory občanů opovrhují. Dnes bezostyšně prohlašují, že o řadě věcí občané rozhodovat nemají a nesmějí. A zítra? Šimon Pánek a Člověk v tísni ukazují bez obalu, co bude zítra. Zítra nás zkultivují.

Zákon, který pod trestem zabrání zneužívání veřejných prostředků k financování lobbingu, je bezpodmínečně nutný. Chceme-li si zachovat svobodu, chceme-li zachovat demokracii, musíme co nejdříve udělat to, co tyto nové totalitáře zastaví - sebrat jim naše peníze.