Zatracené obohacení

Obohacení? Jedno z těch báječných slůvek, jež tak často padá z úst neomarxistů. Jeden z těch dokonale vyprázdněných pojmů, které se zhroutí, splasknou a zmizí do bezobsažnosti, jakmile se na ně podíváme zblízka.

Mám rád Ukrajinu. Rád tam jezdím. Jsou tam vlídné hory, vlídné ceny a lidé s nohama na zemi. Na univerzitě byla jedna z profesorek Ukrajinka, pár Ukrajinců jsem potkal na stavbách, občas nějakou prodavačku v bufetu. Obohatili mne?

Mám rád Polsko, asi hlavně proto, že polsky vcelku rozumím. Jako dítě jsem se díval na polskou televizi a jedl krovky, takové ty sladké karamely. Líbí se mi Polky. Poláci ne, že mají ten knír, ale mluvit se s nimi dá dobře. Obohatili mne?

A mám rád i Rusko, že je takové drsné a hodně vodky snese. Rád se s Rusy bavím, protože jim rozumím, a to nejen jazykem. Jídlo mi chutná, jen se záchody je to zlé. Obohatili mne?

Asi ano, i když většinou se spíš obohatili víc oni ze mne, počítáno na peníze. Ale dobře; mám je rád a rád jsem je poznal. Měl bych je raději, kdybych je měl za souseda? Byl bych pak víc, ehm, obohacen?

Co je to za pitomé nápady! Budete na tom v něčem líp, když se místo vašeho nynějšího souseda přistěhuje Ukrajinec, Polák, Rus nebo třeba Zulukafr? Snad je váš dnešní soused darebák, pak si můžete pomoct. A snad je dobrý člověk, a pak si můžete taky pěkně naběhnout. Ale obohacení? Kde je? Jak bych si to měl představit?

Nepotřebuji bydlet hned vedle člověka cizí kultury, abych si z té kultury něco vzal. Nikdy nikdo to nepotřeboval. Kdo chce, zajede si do ciziny nebo si o tom něco přečte. Kdo nechce, má aspoň pokoj. Tak jaké další "obohacování" vlastně mají na mysli, když říkají, že můj nynější soused není dost dobrý, že potřebuji někoho cizokrajného?

Žádné. Neznamená to nic, jen to dobře zní. Můj soused je dobrý dost. Nedělá potíže a víc od něj nechci. Když přece jen něco chtít budu, zajdu si za ním. Nebudu si ho stěhovat do vlastní domácnosti, s jeho bůhvíjakými zvyky a názory. A nebudu tomu nápadu říkat "obohacování", budu tomu říkat tak, jak to cítím. Zatracená blbost.