Je to už dva týdny, kdy Martin Freund, aktivista z hnutí Žít Brno a předseda výboru brněnského zastupitelstva pro národnostní menšiny, představil náčrt něčeho, čemu říká „systémový projekt“.
Projekt se týká integrace imigrantů v Brně a jako takový přirozeně ihned vzbudil řadu otázek. Z toho, co veřejnosti Martin Freund zatím prozradil, vyplývá, že město má imigrantům vydávat jakési kartičky, tzv. „Brněnské integrační pasy“, s nimiž se pak budou procházet po neziskových organizacích, kde je po dobu jednoho roku budou školit v českém jazyce i kultuře. Brno jim poskytne na pas ubytování i další služby a po roce budou pasování podruhé, tentokrát již slavnostně, když jim bude udělen titul právoplatného občana Brna. Tím bude jejich integrace dovršena. Alespoň tak to popsal pan Freund.
Co už neřekl a nevysvětlil je, kde se pro imigranty najde práce, jak se budou Brňané vypořádávat s imigranty z islámských zemí, jakou budou představovat zátěž pro sociální systém města, nakolik bude posílena policie, jak se v delším časovém horizontu zabrání vytváření ghett a tak dál. Pan Freund dokonce ani občanům neřekl, kolika uprchlíků se má jeho projekt týkat, a tak jediné, co zatím ve veřejnosti vzbudil, jsou obavy a nejistota.
Nemyslím si, že by celý ten projekt nutně musel být nesmyslný. Bude-li se týkat několika desítek přistěhovalců z kulturně blízkých oblastí, těžko proti němu bude někdo něco zásadního namítat. Co je však nesmyslné a jak dále uvidíte, přímo nestoudné, je způsob, jakým Martin Freund o plánu informuje Brňany. Přesněji neinformuje, informovat nehodlá a kdo o by snad na něco přece jen ptal, se zlou by se potázal.
Shodou okolností se v Brně 1. října koná veřejná diskuze o imigraci. Organizátoři usoudili, že taková debata představuje ideální platformu, na níž může Martin Freund obhájit svůj projekt před občany a odpovědět na jejich otázky.
Pan Freund je členem hnutí Žít Brno. Hnutí, které svůj loňský volební úspěch postavilo na kritice bývalého vedení pro zpupnost při zacházení s občany, netransparentnost, silové manýry, neochotu lidem naslouchat a odpovídat na jejich otázky. Celý politický styl Žít Brno byl vystavěn na negativním obrazu politických protivníků, které líčili jako aroganty posedlé mocí.
Pan Freund na mailovou pozvánku na diskuzi neodpověděl. Neodpověděl na druhou mailovou pozvánku ani na urgenci. Pan Freund na sebe neposkytuje občanům žádné telefonní číslo. Nereaguje na textové zprávy. Nereaguje na zprávy na facebooku.
Toto už není předvolební politický kabaret Žít Brno. Toto je surová povolební realita. Martin Freund, jehož do funkce vynesla kritika netransparentnosti a nekomunikace, pro občany efektivně není.
Až když jsem se nechtě dovolal jeho rodičům, jejichž telefonní číslo sám vystavil se svým jménem na internetu, dočkal jsem se. Patnáctiminutový telefonický hovor, který následoval, by se mohl dobře vyjímat v nějaké komedii, jen kdyby se netýkal jednoho z představitelů města. Vyslechl jsem si všechno to, co zřejmě už předpokládáte – o tom, že ho obtěžuji, že mu vyhrožuji, o ultrapravicových xenofobech a o spoustě dalších hezkých věcech. Jen o tom, že by snad byl ochoten přijít na veřejnou diskuzi a svůj „systémový projekt“ prezentovat veřejnosti, pan Freund mluvit nechtěl. Nakonec velmi neochotně slíbil, že si pozvánku přece jen přečte a odpoví.
Slib nesplnil dodnes.
Tak tohle znamená Žít Brno. Zpupnost, povýšenost, přezíravost. Odmítání občanů v míře, v jaké by si to předcházející brněnská politická garnitura, kterou tak kritizovali, sotva dovolila. Aktivistickou fixní ideu, že ten, kdo představuje Dobro, se přece nemusí nikomu zodpovídat. Jak mohou obyvatelé města věřit plánům někoho, kdo jimi očividně pohrdá? Nevím, ani vy se to nedozvíte. Martin Freund vám na žádné otázky odpovídat nebude.
Ačkoli… Musel jsem panu Freundovi slíbit, že už mu nezavolám. Vy jste Martinu Freundovi neslíbili nic, to on slíbil vám. Slíbil vám ve volbách, že vám bude naslouchat, že vám na vaše otázky odpoví. Tak to vyzkoušejte: 728 769 271.
