Minule jsem vám vysvětlil, kdo jsou neomarxisté a čím se živí. Dnes vám povím, jak se neomarxistů zbavíme.
Jak zastavit neomarxisty
Připomenu, že neomarxisté jsou politická zájmová skupina, mocenská struktura, protidemokraticky financovaná z veřejných prostředků. Vaše daně získává tak, že svou politickou agendu schovává za údajnou veřejnou prospěšnost v neziskových organizacích. Co s tím můžeme udělat?
Zakázat neziskovky!
Tak to rozhodně ne. Nepřípustné, nikdy, v žádném případě. Právo organizovat se a společně prosazovat své zájmy nelze v demokracii nikomu upírat. To už by pak nebyla demokracie. Takže znovu ne, a jestli vás to třeba napadlo, hned na to zapomeňte.
Podřídit neziskovky zákonu o informacích
To už je lepší nápad.
Zákon o svobodném přístupu k informacím dává všem občanům právo vědět, jak jsou vynakládány jejich peníze. Je to dobrý zákon. Můžete se třeba zeptat - stačí na to pouhý mail - jak velký plat má váš starosta. A dozvíte se to.
Na příjemce dotací se však zákon o informacích nevztahuje. Kdyby byl rozšířen i na ně, pak bychom se mohli nejen ptát na plat starosty, ale i na to, kam vlastně mizí peníze, které dáváme neomarxistům, tedy jejich krycím neziskovkám. A to by bylo dobré, to je to, co chceme. Nebo ne? Hm… Ne.
Bylo by to stejně dobré, jako přesně vědět, kdy a jak se vám zloděj vloupává do domu a co si odtamtud odnáší. Může vám to k něčemu být, ale vy přece hlavně chcete, aby vám do domu žádný zloděj nevlezl. A tak, i když je rozšíření zákona o informacích logické, a může být v lecčem přínosné, jádro problému neřeší.
To, co chceme, je něco jiného.
Vzít jim peníze
To je ono. Je to prosté. Je to opravdu jenom tak jednoduché. Peníze jim zkrátka nedáme.
Jistěže nemůžeme zastavit financování všech neziskových organizací. Dobrovolní hasiči, skauti, charita, vzdělání, sport… Ale to není třeba. To, co potřebujeme, je vtělit do zákona princip ochrany demokratického politického systému.
Žádné veřejné peníze na nevolenou politickou činnost
Z veřejných peněz nesmí být financovány žádné nevolené politické aktivity. To je řešení.
Každá koruna, kterou daňový poplatník dá neziskové organizaci, která je ve skutečnosti spolkem lobbistů, není jen koruna, o níž přišli hasiči, skauti, charita a další. Je to koruna, která podryla demokracii jako takovou. Politický spolek získá moc, a moc použije k získání peněz. A tak stále dokola, až budou voliči tam, kde jsou teď. Na druhé koleji.
Žádné veřejné peníze na nevolenou politickou činnost. Je to princip ochrany demokracie. A musí se z něj stát zákon.
Ale co je to vlastně politika?
Řada lidí teď namítne, že vlastně vůbec nelze definovat, co to politická činnost je. Lze. A není na tom nic složitého.
Je to, co právě nyní dělám, politika? Samozřejmě, že ano. Vy to víte, já to vím, každý to ví. Umíme to rozpoznat zcela přirozeně.
Politické a nepolitické spolky rozlišoval už rakousko-uherský zákon o právu spolčovacím z roku 1867. Devatenácté století. Naši předkové dobře věděli, co dělají. Definici lobbingu – a to je podstata politické činnosti – najdeme i v současné legislativě mnoha zemí. I tu lze použít. Ve skutečnosti je rozlišení toho, co politikou je, a co jí není, velmi snadné.
Co tím získáme?
Dostaneme zpět své peníze. Na skauty, na hasiče, na charitu... Ale to není to hlavní.
Získáme zpět to, o co jsme přišli. Voličům se vrátí síla skutečně něco ovlivnit. Nebudou už ovládáni těmi, kdo se naučili obcházet volby, protože peníze a s nimi moc získají bez ohledu na jejich výsledek. Už nebudeme vhazovat lístky do uren s pocitem, že se stejně nic nezmění. Už nebudeme platit lidi, kteří křiví zákony bez ohledu na to, co občané chtějí. Obnovíme rovnou soutěž politických sil. Voliči budou znovu suverény ve své vlastní zemi. Získáme zpět demokracii.
