Jistý Míla Hájek se pokusil vyprovokovat radikální muslimy k útoku na Martina Konvičku. Běžte, radikálové, a napravte mu hlavu, vyzývá plakátkem, který vlastnoručně vylepil na zeď londýnské mešity.
Panu Konvičkovi se určitě nic zlého nestane, muslimové by Mílu Hájka ohráli, ale ani tak to není legrace. Bohužel se vše posouvá směrem, který jsem popsal v textu "Spirála násilí..."
Neomarxisté si z radikálních imigrantů udělají svou soukromou armádu. Říkejme jí třeba ve zkratce a výstižně SA. Co dělá taková SA s politickými odpůrci, nemusím dlouho vysvětlovat - Míla Hájek se dnes stal malou českou reinkarnací Ernsta Röhma.
A co na to iniciativa HateFree? To je ode mne hloupá otázka. Vždyť HateFree to přece celé umožňuje. Newspeakem, který zavedli, tím, že nesouhlas přejmenovali na nenávist, to celé legitimizují. Fyzicky zaútočit na svého oponenta jen proto, že nesouhlasí, je morálně nepřijatelné. Ale když je každý oponent nenávistník už z definice? A když je každý oponent nenávistník a neonacista, fašista, xenofob a rasista? Pak už ani Míla Hájek nemá problém. Zabít takovou nenávistnou zrůdu je už vysloveně slušnost a služba veřejnosti.
HateFree a všichni, kdo v politické debatě delegitimizují své protivníky, neomarxisté, kteří neznají jinou pravici než "krajní" a "ultra", ti, kteří každý nesouhlas považují za zločin, ti jsou pravým zdrojem nenávisti, jež eskaluje v násilí. K tomu jejich novořeč ostatně od začátku slouží.
A tak to teď bude pokračovat. Mílu Hájka jistě potěší, že někteří z lidí v antiimigračních uskupeních znejistí. Hurá! Mají strach, tak přidáme! A přidá. Ti znejistělí začnou mít dříve nebo později opravdu strach. A kdo má strach, ten se brání. Už ne slovy a plakátky, ale třeba tím, že si zjistí, kde Míla Hájek bydlí. A tak dál, dál a dál.
Logika situace je čím dál tísnivější. Když se do politického boje vkrade násilí, nelze ho už ukončit volbami, v klidu se rozejít a za čtyři roky si to rozdat znovu. Pak už je to kdo z koho, my nebo oni. Až do konečného rozhodnutí.
Mílo Hájku, jsi ty ale hovado.
