Bitva o televizi Prima se rozhořívá. Když aktivisté ze skupiny HlídacíPes.org vytáhli proti FTV Prima do boje, jelikož její reportáže připouštějí, že imigrace je hrozbou, bylo jasné, že jde o začátek nátlakové kampaně.
Ta nyní pokračuje podle osvědčeného aktivistického scénáře. Nejdříve je na řadě mediální příprava. Názor skupiny HlídacíPes.org nyní "potvrdí" a zesílí jeho zveřejňování ve všech aktivistům dostupných médiích; dnes k tématu vyšel článek na serveru iDnes, brzy se objeví další. Tím vznikne dojem, že jde o široce založené, jednoznačně potvrzené skutečnosti, ačkoli stále půjde jen o jeden ideologický text jedné aktivistické skupiny. Že obsahuje účelově ohnuté výklady už nikoho zajímat nebude - vždyť to vyšlo v novinách.
Následně budou neomarxisté žádat o zákrok úřady i politiky. Ve svých podáních ocitují všechna ta mediální echa, jež předtím se svými kamarády sami vyrobili.
Připomenu, že FTV Prima nečelí podobnému tlaku poprvé. Byla to právě televize Prima, která poprvé a osamoceně informovala o problémech s pomocí syrským křesťanům; její reportáže byly kritické i v dalších případech, týkajících se jak migrační krize, tak třeba iniciativy HateFree. Prima zatím všemu nátlaku pevně a úspěšně odolala. To, zda odolá i nadále, není jen věcí její. Nemusí být příliš zveličené, když napíšu, že bitva o televizi Prima může nadlouho rozhodnout bitvu o svobodu slova v zemi.
Tento konflikt není jen jakousi mediální přestřelkou efemérního významu. Podrývá samotný základ neomarxistické moci. Ta totiž s mediálním vlivem stojí a padá.
Stejně jako v komunistické éře, i v neomarxistickém světě mají média za úkol občanům vykreslovat jednolitý, bezešvý ideologický obraz skutečnosti. Mají vytvořit obraz světa, o němž se nepochybuje. Každá pochybnost, každá mezera, jíž by k veřejnosti začaly proudit jiné názory, je smrtelně nebezpečná. Proto komunisté neváhali dát na rušení západního rozhlasu větší prostředky, než stálo samotné vysílání, proto šli lidé jen za pouhé řeči do vězení - a proto nyní i neomarxisté použijí všechny páky, aby Primu umlčeli.
Význam jediného přípustného ideologického obrazu světa netkví na prvním místě v tom, že znásilní veřejné mínění. To ve skutečnosti není až tak důležité. Stejně jako oficiálním médiím za komunistů, ani těm dnešním lidé zase tak moc nevěří. Ideologický řev má vytvořit alibi pro politická rozhodnutí a likvidovat politické odpůrce. Když všechna média říkají, že černá je bílá, pak každý, kdo by tvrdil opak, je přinejmenším divný. Nebo "bizarní", jak lidi s nepřípustným názorem nazývá zpráva aktivistů z Hlídacího Psa. Nebo extrémista či rasista, vyberte si. Zákony proti extrémistům, rasistům, bizarním či divným lidem pak není třeba obhajovat - říkali to přece v televizi.
Každý, kdo poruší mediální ideologický monopol, narušuje monopol moci. Když bude existovat významné hlasité médium, říkající bez obalu, že černá je černá, mohou vyrůst politické síly, jež budou tvrdit totéž. A to je to, co neomarxisté za žádnou cenu nechtějí připustit - skutečnou demokracii jako volnou soutěž politických názorů. V ní by totiž nikdy neobstáli.
Přehrada puká malým pramínkem. Stačí pár kapek, ty vymelou úzkou škvíru, voda se rozproudí a do provalení hráze už pak zbývá sotva pár hodin. Tak může skončit neomarxistická moc, když skulinu, jíž unikají nepohodlné názory, včas neuzavřou. A tak krátkou dobu může také trvat, než se společnost konečně svobodně nadechne.
