Střípky z Ghettofestu

V sobotu jsem na chvíli zašel na Ghettofest - pátý ročník festivalu v brněnském Bronxu, lokalitě obývané převážně Romy se vším, co to přináší. 

Ghettofest kdysi vznikl jako taková ta multikulturní záležitost, kde čekáte dredy a dredy dostanete. Zklamán však bude, kdo by nyní čekal tirádu na téma neefektivních sociálních programů a aktivistických Potěmkinových vesnic. Festival je mnohem víc obyčejné zábavné odpoledne, jaké pořádá každá druhá městská část. Nijak zvlášť nevybočuje z toho, co třeba v Bystrci nedávno pořádala radnice pod názvem Den Bystrce.

Hudba, divadlo, kreslení pro děti, místo malování na obličej meditace, trocha angažovaného umění, ale nic, co by výrazně trčelo z konceptu párky-pivo-kolotoče. Člověk se pousměje, když vidí, jak vehementně eko-etno-bio-vítači od Tří Ocásků točí do kelímků desítku, a to je asi tak vše.

Multikulturní brainwashing abyste pohledali. Já našel jediný komiks, v němž udatní aktivisté spáchají výstavu, aby se jí zlí náckové smáli, ale co je to jedna tabule na celém festivalu...  

A tak jsem si - kromě jedné ocasaté desítky - odnesl jen několik nesourodých dojmů.

První z nich je zamyšlení nad tím, kdo na festival přijde. Jsou to vlastně jen dvě skupiny lidí. Romové, protože akce se koná přímo mezi jejich domy a je zdarma, a samotní aktivisté. Člověk se snad může mezi všemi těmi lidmi zvláštního ražení (nemyslím teď Romy) cítit lehce nesvůj, ale je to k divení asi tak, jako být překvapen, když na folkovém festivalu převládají folkaři a v prvomájovém průvodu komunisté. 

Člověk zlý by mohl říci, že festival je vlastně sociálním programem na podporu aktivistů, v němž Romové slouží jen jako jedna z možných programových náplní, ale bylo by to asi příliš příkré. Romové početně převládali a přinejmenším hudební části dominovali. Věcí k pozastavení však může být, že festival zjevně nedokázal přitáhnout “neutrální” veřejnost. Ale dalo se to vůbec reálně čekat?

Zaujalo mne i chování obou skupin - jsou totiž dokonale segregované. Přes všechny multikulturní a integrační deklarace jsou aktivisté a Romové dva zcela oddělené světy. Stejně jako je to vidět z personálního složení aktivistických spolků, které je když ne árijsky čisté až bělostně neposkvrněné, pak alespoň “romoprosté”, je to poznat i z vzájemného odstupu striktně zachovávaného i tam, kde je programově předepsána smíšenost. Smíšenost se snad skutečně koná, ale vždy jen tím způsobem, jako je smíchán olej a voda. Kapky po sobě kloužou a ponechány jen chvíli v klidu, záhy se zase rozdělí do svých původních společenských vrstev. Ač nezamýšleně, je Ghettofest do jisté míry popřením sebe sama.

A už jen poslední dojem, ze čtvrti jako celku. Vzmáhá se, je stále lepší to místo brněnského děsu. Na chodnících pořád není nouze o lidské exkrementy (obsypán jimi byl i Ghettofest), ale z balkónů už na vás nepřilétne očekávaný plivanec, narazíte zde i na slušný podnik, část domů je pěkná s novými fasádami. Povzdechnete si jen, když víte, čím to je.

Ne, není to úspěchem sociálních programů, ani Ghettofestem. Je to postupným vytlačováním Romů z Bronxu. V posledních zhruba sedmi letech domy skupují bílí podnikatelé, jejich nájemníků se zbavují a domy opraví. I přes vysoké náklady se to dnes ve městě, jehož politická reprezentace prakticky zablokovala bytovou výstavbu, vyplatí. Do brněnského Bronxu se tak postupně dostává civilizace - tak rychle, jak odsud odcházejí Romové.