"Možná by stálo za to nabídnout prostor homosexuálům, kteří nepodporují adopce," komentovala nejčerstvější aférku Hana Kratochvílová. Snad, ale mám i lepší nápad.
Ještě dříve by měl být poskytnut prostor těm homosexuálům, kteří adopce podporují, chtějí a vymáhají. Třeba jen proto, aby se vědělo, kolik jich je. Ve skutečnosti totiž téměř žádní neexistují.
Homoagenda, stejně jako všechny "ochrany", "rovnosti" a "práva" jsou jen politickou pákou neomarxistů k naplnění jejich vlastních mocenských cílů. Tu se chrání příroda, tu se bojuje proti nenávisti, tu se přijde s kvótami, tu zas s homoadopcemi. Stejně jako lidé, kteří mají rádi přírodu, mohou jen zuřit, jak je jejich přesvědčení zneužito a zdiskreditováno, i autentičtí obyčejní homosexuálové sami nejsou nijak šťastní z toho, jak si na nich ukájejí neomarxisté své politické ambice.
A tak se ptám - kde jsou? Kde jsou ti obyčejní, spravedlivě rozhořčení gayové a lesby, kde jsou jejich petice a demonstrace? Nikde. Za prvních osm let od zavedení registrovaného partnerství se nezaregistrovalo ani dva tisíce párů. Takový je skutečný rozměr hladu po všech těch homoprávech. To, co vidíme a slyšíme, je jen nestoudný, skrznaskrz prolhaný aktivistický řev: "Dejte nám! Jsme na straně nějakých práv! Jsme proti vám, vy svině zpátečnické, tak nám musíte dát! We want more!"
