Smrtí těhotné ženy mačetou syrského imigranta končí krvavý týden v Evropě, série bezprecedentního násilí, vyvolaného střetem nesmísitelných kultur. Opravdu skončil?
Kdo z nás věří, že zítra nebude číst v novinách ještě strašlivější zprávy o hrůzách zas o kus blíž našim vlastním domovům?
Myslím na Romy, na to, jak jsme obviňováni, že s nimi nedokážeme žít. Na jejich utrpení a naše utrpení. Myslím na Němce, s nimiž jsme prý také nedokázali vyjít. Na všechno to strašné utrpení. Snad jsme to opravdu nedokázali. A co má být? Já se ptám jinak.
Ptám se - kdyby se v roce 1918 zakladatelé státu mohli nějakým způsobem rozhodnout, zde Československo bude stát bez výrazné německé menšiny či s ní, jaká volba by podle vás byla správná? Co říká podle vás naše historie? Byli jsme společným soužitím s Němci na jednom území spíše obohaceni, když sečteme vše, co bylo dobré a zlé, když se podíváme, jak a čím to skončilo, nebo toho utrpení bylo příliš? Jak by měli rozhodnout zakladatelé Československa, kdyby to všechno věděli? Obohacovat se každý na svém vlastním území, odděleném jasně danou hranicí, nebo se smísit, tak jak se stalo?
Jestli volíte suverenitu a dobré sousedské vztahy namísto smísení a války, souhlasím s vámi.
Zakladatelé státu rozhodnout nemohli. My rozhodnout musíme. Musíme si vzít hlas a rozhodnout rychle a správně. Krev teče už každý den.
