Vítejte ve lži

Jestli bylo účelem včerejší taškařice Martina Konvičky veselou formou tnout do živého, povedlo se mu to. Trefil se a z boláku, který zasáhl, se vyvalil hnis.

Ze zhnisaných médií vystříkla cenzura, ostrakizace, nálepkování, manipulace. Bezostyšná, nestoudná, naprosto otevřená fabrikace skutečnosti. Mám stejný pocit jako za komunistů.

První zpráva v titulku mluvila o zraněných. Pak zranění zmizeli, chvíli se zdálo, že Martin Konvička nezbudil nic víc, než úšklebek. Poté však začal narůstat počet zpanikařených lidí, které nikdy nikdo neviděl, nejmenoval, nevyfotil a nezaznamenal. Mluví o nich svědkové beze jména i bez tváře. Teď už píší o stovkách prchajících lidí, o půl tisíci osob, o nichž neexistuje žádný záznam. Ten jediný, jež zveřejnili organizátoři, neukazuje nic z toho.

Na videu vidíme jakousi humoresku s chemlonovými parukami, kterou si dav kolemstojících pokojně filmuje mobily a tu a tam se přidává povzbuzujícími výkřiky. Nic z toho, o čem mainstreamová média mluví a co nedokládají ničím jiným, než svou autoritou a důvěrou veřejnosti, se nestalo.

Lžou.

Tak strašně lžou. Lžou nejenom teď, lžou nám celou dobu, celé roky. Lhali o pobodaných muslimech, o útocích tu a tam, lhali o nás, rasistech, xenofobech a nacistech. Lžou tak dlouho a stále, že jsme už jejich lhaní přijali za své. Já sám už považuji článek, v němž mne označili za „xenofoba“ jen dvakrát, za přijatelný. Kam jsme se to dostali?!

Jsme zpět ve světě socialismu. Žijeme znovu v ohromné vězeňské budově lží, ze lží vystavěné, lžemi poslepované, lháři zbudované. Lže nám vláda, lžou nám média, lžou nám spolky, které si za lhaní sami platíme. Je to zpět.

Porazit propagandu lze jen jedním způsobem – přijmout její pravidla a použít je pro vlastní věc. Nic jiného nepomůže. Můžeme si stěžovat, ale oni napíší, že fňukáme. Cokoli, co ponecháme v jejich ústech, změní v lež. Musíme mluvit sami, být hlasitější, výraznější, silnější. Toto je válka o srdce a mysli lidí, tady musíme bojovat.

Média podložila své lži autoritou a důvěrou veřejnosti. Vsadila vše, co měla. A prohrála. U mne, u vás. Teď musí prohrát u všech.