Dalajláma: Cirkus přijel!

Už je tu zas a už zas lezou z děr. Od těch, jejichž jediným proviněním je naivita, přes hlupáky až po chladnokrevné kariéristy. Tibetské vlajky se třepetají, davy se srocují a Anča s troubou volá: "Dalajláma přijel! Cirkus bude!"

Dalajláma se stal klackem, kterým se navzájem mlátí neomarxisti a část jejich odpůrců. Stejně jako Václav Havel, je dalajláma jen heslem, odznakem příslušnosti k jednomu táboru. Když místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek říká, že "tato osobnost má světu i České republice mnoho co říct", bohapustě žvaní. Rád bych se ho zeptal, jestli dokáže popsat jednu jedinou reálnou věc, něco skutečného mimo prázdných frází, co má dalajláma tak veledůležitého ke sdělení. Silně o tom pochybuji.

Sám jsem se kdysi s dalajlámou setkal na jeho pravidelných letních "teachings" v severoindickém Choglamsaru, dost času jsem strávil i debatami o něm i o tibetském buddhismu přímo mezi lidmi, kteří jej v různé míře vyznávají. Oni sami vidí dalajlámu výrazně střízlivěji než trapní tuzemští mávači vlaječkami. Ale jak už jsem řekl, vždyť o skutečného dalajlámu vlastně dávno nejde.

Tibetské vlajky v rukou vzývačů jsou jen barevné papírky. Tibetské vlajky na univerzitách jen pestrobarevné hadříky, a rektoři, kteří je vyvěšují, jen oportunisté, deklarující svou konformnost s lobby, od níž očekávají prebendy. Setkání politiků s dalajlámou je jen příležitostí ukázat sílu neomarxistické části politického spektra a pár nových plastik staré první dámy. Nic víc. Jen prázdnota okázalých gest, nabubřelost a kýč.