Jak funguje neomarxistická cenzura

Namítáte, že dnes v České republice žádná cenzura neexistuje? Dejte mi pět minut vašeho času, prosím.

Představte si, že řídíte televizi. Je to televize docela prímovní; lidi ji mají poslední dobou rádi, protože se v ní dozvědí, co jinde ne. Třeba když onehdy kdesi řádila banda loupežníků, na rozdíl od jiných televizí ta vaše prímovní nechala ve své reportáži lidi bez obalu říct, že loupežníci jsou zločinci.

A to byla velká chyba. Právě jste probudili krakena neomarxistické cenzury.

Aktivistická skupina Milovníci loupežníků, která se vydává za nezávislý odborný panel expertů, vydá o vašem médiu hodnotící zprávu. Zkritizuje, že když jste udělali reportáž o loupeži, nebyla vyvážená, protože na loupežníky všichni vystupující jen nadávali. A kdyby jen to.

Loupežníky vaše reportáž vylíčila jako jednolitou bandu, čímž byli chudáci dehumanizováni, a dali jste slovo i člověku, píšícímu do Parlamentních listů. A do Parlamentních listů přece nikdo slušný nepíše, jak dokazuje předcházející hodnotící zpráva aktivistů. Kdo by přece jen psal, bude nazván „bizarní osobou“.

Vaše zpravodajství je pro ty všechny hrůzy jednoznačně „neobjektivní“, „nevyvážené“ a jestli se u aktivistů opravdu naštvou, pak i „šíří nenávist“.

Milovníci loupežníků svůj text rozešlou, kam to jen půjde. Michaelu Kocábovi, aby o něm vzletně hovořil, Jiřímu Dienstbierovi, aby na chvíli zapomněl, že je žena, ombudsmance, protože je třetí na seznamu, Břetislavu Rychlíkovi, jelikož hned založí petici, Matěji Stropnickému, anžto takové věci lovískuje, a Matěji Hollanovi, aby Bernd Posselt věděl, co se děje. A asi tak dvěma stovkám dalších.

Během krátké doby se zuřivost aktivistů znásobí. Echo24 vydá článek, Respekt (nebo Reflex?) dva, a v Alarmu vydají zvláštní číslo. Prímovní televize šlape po právech loupežníků! Jedna aktivistka se svlékne a přiváže k plotu, její přítelkyně o ní natočí feministický klip.

Vaše televize rychle přestává být prímovní. Reportéři jiných, těch dobrých televizí, se vás začínají ptát. Proč jste tak zlý, tak nenávistný? Proč vaše televize rozdmýchává násilí? Proč, vy rasisto! Vy xenofobe, vlastně co ti vykám, ty rasistickej bastarde! Síť revolučních buněk už chystá zápalné lahve, fašisto!

To by byla pořád ještě možná legrace, kdyby. Kdyby Milovníci loupežníků se svými kamarády nazačali otravovat vaše zadavatele reklamy.

Milá nadnárodní firmo, která jsi až dosud inzerovala v prímovní televizi. Jistě i ty víš, že nezávislý panel expertů jasně řekl, že jsou to hnusní rasisti. Každý, kdo dává vydělat hnusným rasistům, je dvojnásob hnusný rasista. Hněv neomarxistického lidu na tebe dopadne, jestli ihned svou reklamu v prímovní televizi nezrušíš!

Nadnárodní firma znejistí a ptá se tě. Drahý řediteli až dosud prímovní televize, nebylo by lepší přece jen někde trochu připustit, že ti loupežníci nejsou tak zlí, protože víte, my děláme obchod, ne politiku, a kdyby o nás někdo moc povídal, že jsme rasisti, tak to by nešlo. Takže si to rozmysli.

A vy, ředitel televize, rozmýšlíte.

Jak rozmýšlení dopadne? Nevím, jak to vaše, ale jak dopadají v takových případech úvahy reálných ředitelů reálných televizí můžete každý den vidět ve zpravodajství.

To vše není cenzura. Ještě ne. Je to legitimní nátlaková akce organizovaných občanů. Mají na ni plné právo.

Cenzurou se celý proces stává v okamžiku, kdy stát z prostředků daňových poplatníků začne přímo či nepřímo Milovníky loupežníků podporovat. V té chvíli se stát stal cenzorem sdělovacích prostředků. A to je stav dnešního dne.

Veřejná podpora tzv. neziskových organizací, jež jsou ve skutečnosti politickými nátlakovými skupinami, rozvrací samotný demokratický politický systém. Je důvodem, proč je zpravodajství cenzurováno, proč televize ohýbají skutečnost, proč když lidé chtějí vědět, co se doopravdy děje, nepůjdou hledat informace do mainstreamových médií. Veřejné peníze pro politické neziskovky jsou platem pro současné cenzory.

Chtěl jsem pět minut, dostal jsem je. Díky.