Nechte si svou pravdu

Objektivita, vyváženost, pravda. Všechny ty tři pojmy musíme odmítnout, chceme-li se dostat pod povrch.

Mluvím o případu televize Prima a svobodě slova. V tomto kontextu ta tři slova nabývají zcela jiného významu, než jim obvykle přisuzujeme. Ne objektivita, vyváženost a pravda, ale cenzura, cenzura a cenzura.

Objektivita, vyváženost, pravda. Taková slova milovali komunisté. Přesně to říkali o své propagandě, o nikdy neustávajícím vymývání mozků. Jejich zpravodajství bylo dokonale objektivní - tedy podle nich samotných. Stejně tak je milují i dnešní neomarxisté. Čím zhovadilejší diktatura, tím vznešeněji mluví o pravdě. O pravdě vědecké, historické, objektivní - jen ne o té, kterou si lidé sami zvolí.

Nic jako vyváženost, objektivita a pravda neexistuje. Každá reportáž vyjadřuje názor, každé sdělení je vždy jen názorem. Žádný názor si v demokratické společnosti nesmí dělat nárok na to, být jedinou pravdou. Kdo o svém názoru tvrdí, že je tou Pravou Pravdou, jednoduše vykročil za hranice demokracie. Kdo chce do veřejného prostoru připouštět názory podle toho, o čem si sám myslí, že je Pravou Pravdou, je cenzor.

Demokratický systém nemá nic společného s hledáním pravdy. Je to tržiště představ o budoucnosti, o tom, kam by se měla země ubírat. Z těch představ si občané vybírají ve volbách. Stejně tak každé zpravodajství je názorové a jiné být ani nemůže. Každé sdělení je vyjádřením názorů a představ svého nositele.

A právě to je klíčem k pochopení totalitního myšlení. Totalitáři nemusejíí být nutně zlí. Někteří ano, ale řada z nich jsou pravdaři - věční hledači neuchopitelné odpovědi na otázku světa. Té ideální, té jediné správné. Když si myslí, že ji našli nebo se jí alespoň přiblížili víc než ostatní, mají touhu ty druhé napravit. Ve svých představách konají dobro či dokonce sami dobrem jsou.

Je obrovský rozdíl mezi člověkem, který říká "mám pravdu", a tím, kdo řekne "já to tak chci".

Ten první se vás snaží znásilnit. Snaží se vám namluvit, že jeho osobní vůle a představa je posvěcená čímsi nad ním, něčím univerzálním a neotřesitelně dokonalým. Nelze se zpěčovat pravdě. Kdo popírá pravdu, je přece lhář.

Druhý vám dává na výběr. Musí vás přesvědčit, musí argumentovat, a vy můžete nesouhlasit. Nejste proto ani lepší ani horší. Jen nesouhlasíte. Neodmítáte pravdu, chcete jít svou vlastní cestou.

Každý člověk má své dobro. Svou představu o světě, své tužby. Společnost se musí na nějakém kompromisu dohodnout; k tomu však slouží volby, ne spasitelé ani cenzoři.