Největší "zrádce" v novodobé historii Spojených států E.Snowden jasně abez příkras konstatoval, že všechny nevládní organizace jsou ve skutečnostitrojskými koni amerických tajných služeb, kde jde o všechno možné, jen neo to, co hrdě uvádějí na svých prezentacích. Neumím posoudit, nakolikmluví pravdu, ale jisté je jedno - dnes mnohé z těchto organizací volají popotrestáni viníků sestřelení letadla nad Ukrajinou, ale skoro žádnánevolá po potrestáni vrahů, kteří topili v krvi Irák, Afghánistán. pozdějizpůsobily převraty v Sýrii a Libyi, pokračující občanskými válkami anekončícím utrpením.

Člověk v tísni je financován Českou televizí a ta zase penězi koncesionářů. V zahraničí plní politické úkoly, např. podpuruje režim P.Porošenka

Máte naprostou pravdu. Jen bych doplnil, že Člověk v tísni dostává peníze např. i od organizací převratového krále G. Sorose, majícího na svědomí kopu barevných revolucí ve východní Evropě, ve střední Asii (postsovětské republiky) a na Blízkém východě.

Všechny tyto organizace, které si osobují jako své poslání ovlivňovat lidi a organizovat jim život, by měly být placeny ze společenské daně, kterou by měl náš stát zavést. Tuto daň by odváděl jeden každý výdělečně činný člověk určitým procentem z příjmu (stanoveným zákonem) a za nevýdělečné osoby s volebním právem by daň platil stát (opět výše stanovena zákonem). Každý člověk by pak sám rozhodoval, komu (které organizaci) by měla být jeho daň alokována (úplně stejným způsobem, jako dnes každý sám rozhoduje o tom, které zdravotní pojišťovně připadne částka jeho zdravotního pojištění). Jeden každý volič by se mohl rozhodnout, zda podpoří takto svou společenskou daní politickou stranu, církev, nebo při nechuti k politickým stranám a církvím nějakou charitativní organizaci. Tyto všechny organizace s politickými ambicemi (i církve mají politické ambice a ne, že ne) by neměly disponovat žádným majetkem určeným k podnikatelským aktivitám, nesměly by přijímat žádné sponzorské dary od  firem a soukromých osob, krom případných členských příspěvků svých členů (jednotně stanovených pro každého registrovaného člena organizace). S těmito prostředky by musely všechny tyto organizace vystačit. Kdo by měl dost příznivců, přežil by. Po kom by nebyla společenská poptávka, musel by zavřít krám. Toť jednoduché, avšak nikým nechtěné řešení průhledného financování těchto subjektů. Ani volby by se nemusely dělat. Podle příjmů stran by hned bylo jasné, koho lidé chtějí a koho ne.

Vážený, proč bychom toto měli platit povinně ? Ať jsou financováni na bázi dobrovolných darů a příspěvků, které by navíc museli povinně zvěřejňovat.

Za mne karma, a hořký podotek: i parlamentní politické strany jsou financovány ze státního rozpočtu, tedy z daní firem a jednotlivců. Je to relikt první poloviny 90. let, kdy partaje ještě nedokázaly samy sebe financovat z pochopitelných důvodů. Dodnes samozřejmě nedošlo k nápravě. Takže já financuji například komouše, kterým bych osobně daroval něco úplně jiného, než státní příspěvek.

Přesně. 

Dá se souhlasit. K tomu by bylo vhodné i poznamenat, že veškeré dary by měly být průkazné a dary ze zahraničí by měly být koncentrovány do zvláštního fondu kvůli verifikaci dárce a přijímány dary pouze pro čistě humanitární akce.